Právní úprava kouření na pracovišti a legislativní ochrana před účinky pasivního kouření

Téma zákazu kouření na veřejných místech již dlouho plní stránky sdělovacích prostředků a legislativa na ochranu lidského zdraví před účinky pasivního kouření je stále předmětem ostrých sporů mezi zákonodárci. Sílí tlak ze strany Evropské unie a celé řady organizací a občanských sdružení, kteří stále hlasitěji vyzývají jednotlivé země k přijetí účinné vnitrostátní legislativní úpravy zákazu kouření na veřejných místech.

Ve Francii nabyla 1. 1. 2008 účinnosti další, přísnější část zákonů o kontrole tabáku. Ve Francii se od ledna 2008 zákaz kouření vztahuje také na bary, restaurace, diskotéky i trafiky. Nový zákon stanoví, že návštěvníci zmíněných zařízení mohou kouřit pouze v oddělených a vyhrazených místnostech, které mají ventilaci, ale v nichž se neobsluhuje, aby ani personál nemusel být nedobrovolně vystaven cigaretovým zplodinám. Tím zesílily restrikce zavedené v únoru 2007, odkdy Francouzi nesmějí kouřit ve veřejných prostorách. Bary a restaurace měly do konce roku 2007 výjimku. Za porušení zákazu hrozí kuřákovi pokuta 68 eur a v případě promeškání lhůty zaplacení až 450 eur, pro majitele podniku je rozpětí pokuty 135 až 750 eur.

Od 1. ledna 2008 vstoupilo v platnost také zpřísnění protikuřáckých zákonů v Německu v devíti ze šestnácti spolkových zemí. Už od září 2007 se v SRN nesmí kouřit na nádražích, letištích a v dopravních prostředcích včetně vlaků či taxíků, na soudech, parlamentu či v jiných spolkových institucích.

V České republice stále zůstává velmi kontroverzním bodem otázka úplného zákazu kouření na všech uzavřených pracovištích, tedy včetně barů, restaurací a dalších zařízení společného stravování. I přes většinovou podporu veřejnosti se u nás zatím nepodařilo účinná opatření tohoto druhu do zákona prosadit. Výklad stávající právní úpravy je mnohdy nejasný, z čehož plynou problémy v aplikační praxi. Otázka regulace kouření na pracovišti se dotýká především zaměstnavatelů a jejich povinnosti zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Zaměstnavatelé jsou také často postaveni před otázku, jak klasifikovat a případně jak postihovat jednání zaměstnance, který zákaz kouření na pracovišti poruší.

Následující článek se zabývá rozborem současné legislativní situace v oblasti ochrany před účinky pasivního kouření, přičemž se věnuje především problematickým místům s výkladovými nejasnostmi. Přináší kromě komplexního pohledu na vývoj a současný stav legislativy také hodnocení z pohledu aplikační praxe a navrhuje možná řešení budoucí právní úpravy.

Z pracovněprávního hlediska přináší také rozbor možných pracovněprávních následků porušení zákazu kouření na pracovišti, vysvětluje, kdy je takové jednání možno posuzovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci (porušení pracovní kázně) a jaké z takového jednání mohou plynout pracovněprávní následky v závislosti na stupni intenzity porušení pracovní kázně. V neposlední řadě nabízí přehled negativních vlivů pasivního kouření na lidské zdraví.

 

1. Pasivní kouření a jeho účinky na lidské zdraví

Ať už hledáme důvody daňové nebo kulturně sociální, cigarety se ve většině zemí řadí mezi povolené návykové látky. Jelikož došlo k pevnému zakotvení zjištění, že cigarety způsobují smrt a vážné zdravotní problémy aktivním i pasivním kuřákům, což uznávají dnes i samotní výrobci, pokouší se jednotlivé státy omezit jejich spotřebu za cenu různých administrativních a legislativních opatření.

V České republice v současnosti kouří přibližně jedna třetina populace. Na následky kouření umírá podle odhadů 18.000 lidí ročně, tj. 50 lidí každý den. Alarmujícím způsobem se zvyšuje počet kouřících dětí a mladistvých, mezi patnáctiletými kouří asi polovina. (1)

V roce 2004 uveřejnil časopis British Medical Journal (2) studii, která prokazuje devastující účinky pasivního kouření na lidské zdraví. Lidé jsou vystaveni pasivnímu kouření, když vdechují tabákový kouř, který do okolní atmosféry uvolnili ostatní. Tento vdechovaný kouř pochází z hořícího tabáku a ze vzduchu vydechovaného osobou, která právě kouří. Kuřák vdechuje pouze 15 % kouře z cigarety (hlavní proud kouře); zbytek (vedlejší proud kouře) je rozptýlen do okolní atmosféry a mohou ho vdechovat i další přítomné osoby. Tabákový kouř obsahuje více než 4 000 chemických látek, z nichž více než 50 je pokládáno za karcinogenní, a více než 100 je toxických. Některé z nich se vyskytují ve vedlejším proudu kouře ve vyšší koncentraci než v hlavním proudu kouře.

Nedobrovolné vdechování cigaretového kouře zvyšuje výskyt:

infarktu a mozkové mrtvice
-bylo prokázáno, že riziko infarktu se zvyšuje o 25% a mozkové mrtvice o 50% oproti osobě pasivnímu kouření nevystavené

rakoviny plic
-více než 40 epidemiologických studií prokázalo, že riziko rakoviny plic je u vystavené osoby o 26% vyšší, než u osoby nevystavené

rakovina dutin (ORL)
-epidemiologické studie dále prokázaly, že riziko rakoviny ušní, nosní a krční dutiny je u vystavené osoby dvakrát až šestkrát vyšší, než u osoby nevystavené

úmrtí novorozence, nižší porodní váha, pomalejší nitroděložní vývoj
-pokud matka kouří, riziko úmrtí novorozence se zřetelem k ostatním faktorům se zdvojnásobuje, pokud je pasivní kuřačkou, vystavuje se rizikům sice menším, ale také nežádoucím, jako je nižší porodní váha a pomalejší nitroděložní vývoj

záchvaty astmatu u dětí
-pokud dítě trpí astmatem, vystavení ho pasivnímu kouření zvyšuje intenzitu a frekvenci astmatických záchvatů, a to až o 52%, pokud kouří oba rodiče. (3)

 

2. Obrana proti pasivnímu kouření na komunitární úrovni

Problémy spojenými s pasivním kouřením se vážně zabývají orgány Evropské unie již delší dobu. Na zasedání Rady ministrů v červenci roku 1989 přijali rezoluci zakazující kouření na místech přístupných pro veřejnost. Zároveň vyzvali členské státy, aby v této souvislosti upravily svoji legislativu a nebo v souladu s národními praktikami realizovaly adekvátní opatření. Komunitární cíle v boji proti kouření je možné shrnout do čtyř základních bodů:

1. Zakázat kouření ve všech uzavřených prostorách veřejného nebo soukromého sektoru, kam má veřejnost přístup.

2. Rozšířit zákaz kouření na všechny druhy veřejné dopravy.

3. Tam, kde to je nezbytné, vymezit jasně ohraničený prostor pro kuřáky (prostředky veřejné dopravy, především při dopravě na dlouhé vzdálenosti).

4. Zajistit, aby se v případě konfliktu v prostorách, které nejsou vyhrazeny pro kuřáky, preferovalo právo nekuřáků před prosazováním zájmů kuřáků.
Každý členský stát má zároveň povinnost informovat pravidelně každé dva roky Evropskou komisi o aktivitách, které v dané oblasti podnikl. Ve všech členských státech Unie se v současné době běžně praktikují legislativní opatření různého typu, jejichž cílem je zamezit kouření v prostorách přístupných pro veřejnost.

Evropská unie v této oblasti tedy nepřijímá bezprostředně závazné právní normy. Ochrana před pasivním kouřením je na evropské úrovni řešeno směrnicemi a doporučeními. Vnitrostátní právní úprava je tedy plně v kompetenci členských států. V roce 2002 Evropská rada přijala doporučení, které mělo podnítit členské státy, aby zavedly legislativní opatření na ochranu před pasivním kouřením na pracovištích, v uzavřených veřejných prostorech a hromadných dopravních prostředcích. Tlak Evropské unie v tomto směru v současné době sílí a vyzývá členské státy k následování příkladu Irska, Itálie, Velké Británie a dalších zemí, kde se protikuřácké zákony podařilo velmi úspěšně prosadit. (4)

Evropská komise zahájila v květnu 2005 čtyřletou kampaň s názvem Help - za život bez tabáku, která si klade za cíl informovat a upozornit na rizika spojená s pasivním kouřením a naopak vyzvednout klady života bez tabáku. Výsledkem by mělo být celkové snížení počtu kuřáků ve společnosti a zároveň působení na zákonodárce jednotlivých zemí EU, aby přijali odpovídající legislativu na kontrolu tabáku. Tato multimediální kampaň, dotovaná částkou 72 mil. eur, je zaměřena na cílovou skupinu lidí mezi 15 a 30 lety věku. (3)

Evropský parlament přijal v říjnu 2007 usnesení, které má za cíl přimět všech 27 členských států, aby přijaly odpovídající legislativu zakazující kouření na všech pracovištích. Tento návrh podal Evropský poslanec Karl-Heinz Florenz, který upozornil, že 650 000 lidí v EU umírá ročně na následky kouření, z toho 80,000 jsou pasivní kuřáci včetně dětí a nenarozených dětí, které jsou obzvláště zranitelné. Téměř 70 % Evropanů jsou nekuřáci, kteří jsou pro zákaz kouření v práci z 86 %, pro zákaz kouření na veřejných místech z 84 %, pro zákaz kouření v barech a hospodách z 61 % a pro zákaz kouření v restauracích ze 77 %.

Parlament přijal tzv. “Green Paper“ Evropské komise nazvaný \“Směrem k Evropě bez tabákového dýmu: zásady politiky na úrovni EU,\“ který Komisi podněcuje k ustanovení tabákového dýmu jako karcinogenu první třídy a doporučuje, aby členské státy EU do dvou let zakázaly kouření na uzavřených pracovištích, včetně stravovacích zařízení, dále uzavřené veřejné budovy a všechny druhy veřejné dopravy. Pokud těchto cílů nebude možno dosáhnout, Komise navrhne pravidla pro ochranu před účinky pasivního kouření v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do roku 2011. Evropský parlament také pořádal Komisi, aby vypracovala zprávu o výdajích ve zdravotnictví týkajících se kouření a pasivního kouření v jednotlivých zemí EU. Zároveň žádá Komisi o průzkum vlivu komunitárního zákazu prodeje tabákových výrobků dětem do 18 let, umisťování cigaretových automatů pouze tam, kde nebudou dostupné pro děti a mladistvé, odstranění tabákových produktů z výstavních ploch v samoobsluhách a zákazu mladistvým kupovat si tabák na dálku.

Zpráva se rovněž snaží přimět členské státy k závazku \“zredukovat kouření mezi mladistvými do roku 2025 o 50 %\“ a pro Komisi zvážit \“jistou minimální úroveň zdanění tabákových produktů v celé EU.\“ Samotný Parlament odhlasoval zákaz kouření \“bez jakýchkoliv výjimek\“ ve všech prostorách Parlamentu. Parlament rovněž urguje členské státy, aby do dvou let zakázaly kouření na dětských hřištích.(5)

 

3. Vnitrostátní právní úprava zákazu kouření na pracovišti v evropských zemích

Legislativní systém a kroky k zamezení škodlivých účinků pasivního kouření se v jednotlivých státech liší. Evropské státy se k zákazu kouření na pracovištích také nestaví jednotně. 

Přehled právní úpravy kouření na veřejných místech ve vybraných zemích EU lze najít v tabulce na http://cs.help-eu.com/ data (Smoking in public places in the EU countries, z roku 2006 jsou upravena podle aktuálních změn).

Průkopníky protikuřáckého tažení se na evropském kontinentu stali Irové, jejichž vláda již v březnu 2003 prosadila zákaz kouření v restauracích a veřejných prostorech. Stalo se tak zejména na popud zaměstnanců barů a restaurací, kteří veřejně volali po svém právu na čistý vzduch na svém pracovišti. Následný výzkum, který provedl Úřad pro kontrolu tabáku (Office of Tobacco control) již po měsíci účinosti ukazuje, že tento striktní protikuřácký zákon má pozitivní výsledky. Zákaz je dodržován ve všech sektorech až z 94 %. Nejen že chrání zdraví zaměstnanců v restauracích a ostatních nedobrovolných, tzv. pasivních kuřáků, ale také jako vedlejší efekt přináší celkové snížení počtu kuřáků ve společnosti, především v řadách příležitostných kuřáků.

Podle výzkumu každý pátý kuřák raději celý večer nekouří, než aby odbíhal před restauraci. Výzkum dále prokázal, že obavy majitelů restauračních zařízení o snížení tržeb byly zbytečné, neboť se zvýšil počet nekuřáků, kteří nyní restaurace a bary navštěvují a počet kuřáků zůstal zhruba stejný, pouze se někteří z nich přesunuli do kategorie nekuřáků. Obava ze snížení tržeb v restauracích a barech je jedním z častých argumentů proti zákazu kouření. Výsledky výzkumu irského úřadu pro kontrolu tabáku tento argument zcela vyvrací.

S úplným zákazem se připojilo Norsko, minutu po půlnoci 1. června 2004. Norské ministerstvo zdravotnictví uvedlo jako oficiální účel tohoto zákona nezakouřené prostředí v barech a restauracích a ochranu zdraví zaměstnanců, ale ve skutečnosti je dlouhodobým cílem také snížit celkový počet kuřáků v zemi. Výzkumy v Norsku ukazují, že od té doby, co byl uveřejněn návrh protikuřáckého zákona do okamžiku jeho faktické účinnosti přestalo kouřit přibližně 100.000 kuřáků, což procentuálně znamená snížení počtu kuřáků ve společnosti z 29% v roce 2002 na 26% v roce 2003 (6)

 

4. Rámcová úmluva o kontrole tabáku

Protikuřácké zákony v evropských zemích, stejně jako český protikuřácký zákon, jsou výsledkem dlouholetého snažení Světové zdravotnické organizace a sekundární legislativy Evropských společenství, která se formou doporučení snaží přimět členské státy k boji proti pasivnímu kouření, zejména k přijetí vnitrostátních zákonů, které upravují zákazy kouření.

Prvním mezinárodním legislativním prostředkem určeným ke snížení počtu úmrtí a onemocnění v souvislosti s kouřením je dohoda Světové zdravotnické organizace o systému kontroly tabáku ? Rámcová úmluva o kontrole tabáku (FCTC - The Framework Convention on Tobacco Control). Rámcová úmluva o kontrole tabáku je souhrnem minimálních pravidel kontroly tabáku. Byla přijata po pětiletém vyjednávání 192 členskými státy WHO v roce 2003. V únoru 2006 se konala v Ženevě první Konference členů FCTC o jejím praktickém naplňování. Česká republika odmítla dne 23. 6. 2005 FCTC ratifikovat o jediný senátorský hlas. ČR sice Úmluvu podepsala, ale neratifikovala. Úmluvu ratifikovalo již 152 států světa.(7)

Úmluva shrnuje hlavní kroky, které je nutné přijmout k zastavení tabákové epidemie na jednotlivých úrovních. Obsahuje rovněž celou řadu doporučení. Jedním z nejvýznamnějších je začlenění diagnostiky a léčby závislosti na tabáku do systému zdravotní péče. FCTC obsahuje tyto základní body národní, regionální i mezinárodní strategie kontroly tabáku: cenová, daňová i necenová opatření ke snížení poptávky po tabáku, regulace obsahu tabákových výrobků včetně vypracování nových směrnic pro jejich testování, balení a značení tabákových výrobků včetně zdravotních varování, vzdělání, informovanost a veřejné povědomí, zákaz reklamy, propagace a sponzorování jménem tabákových výrobků, dostupná diagnostika a léčba závislosti na tabákových výrobcích, kontrola nezákonného obchodu včetně snížení dostupnosti tabákových výrobků pro mladistvé.

Pokud jde konkrétně o ochranu před pasivním kouřením, věnuje se mu článek 8 FCTC popisující opatření, která mají smluvní státy přijmout na ochranu před vystavováním se tabákovému kouři. Stanoví, že smluvní strany uznávají, že vědecké důkazy jednoznačně poukazují na to, že vystavování se tabákovému kouři způsobuje smrt, nemoc a invaliditu. Dále požaduje přijmout a zavést účinná legislativní, výkonná, správní a/nebo jiná opatření v oblastech existující národní soudní pravomoci stanovené vnitrostátním právem a aktivně je podpořit na jiné úrovni pravomoci, a tímto poskytnout ochranu před vystavováním se tabákovému kouři na vnitřních pracovištích, ve veřejné dopravě, vnitřních veřejných místech, a kde je to vhodné, na dalších veřejných místech. Ze zkušeností z různých zemí vyplývá, že účinným opatřením je pouze úplný zákaz kouření na veřejných místech.(8)

 

5. Česká legislativa na ochranu před pasivním kouřením

Problematika kouření na veřejných místech se mimo jiné dotýká regulace kouření na pracovišti. To se z pohledu pracovněprávních vztahů týká jak zaměstnavatelů, tak i zaměstnanců a jejich zástupců, tedy příslušných odborových orgánů, případně rad zaměstnanců, pokud u zaměstnavatele působí. Problematika kouření na pracovišti také úzce souvisí s personální politikou zaměstnavatele a má i své konkrétní pracovněprávní následky. Právní regulace a povinnosti v oblasti kouření na pracovišti nicméně nejvíce stíhají zaměstnavatele, neboť úzce souvisejí s jeho povinnostmi v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.(9)

Podle § 101 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (ZP) je zaměstnavatel povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům. Této povinnosti zaměstnavatele odpovídá právo zaměstnance, stanovené v § 106 odst. 1 ZP, na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na srozumitelné informace o rizicích jeho práce a o opatřeních na ochranu před jejich působením. V odst. 4 písm. e) tohoto ustanovení je založena povinnost zaměstnanců nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

Dřívější právní úprava v původním zákoníku práce zakazovala kouřit na pracovištích, kde pracují také nekuřáci. Nová formulace týkající se zákazu kouření na určitých místech sice rozšířila zákaz i na jiné prostory, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci, ale aplikační nejistota se z tohoto ustanovení nevytratila. Zákon ani jiný předpis nedefinuje osobu nekuřáka a už vůbec nikde se nepočítá s tím, že by osobu, která sama třeba příležitostně kouří, mohlo jinými kuřáky zakouřené pracovní prostředí ohrožovat na zdraví. Podle § 103 odst. 1 písm. l) ZP je povinností zaměstnavatele zajistit dodržování zákazu kouření na pracovištích stanoveného zvláštními právními předpisy.

 

6. Zákon č. 379/2005 Sb.

Zákoník práce zde odkazuje na zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících předpisů. Tento zákon nahrazuje od 1. 1. 2006 zákon č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi. Právní úprava provedená v původním zákoně z roku 1989 se v průběhu let ukázala jako nevyhovující, neboť přestala odpovídat moderním trendům v přístupu k problematice tabákových výrobků, alkoholu a dalších návykových látek, a také vedla ke kompetenčním sporům při odpovědnosti za dodržování a prosazování tohoto zákona v souvislosti s reformou veřejné správy a samosprávy. Ukázalo se, že je potřeba tento překonaný zákon č. 37/1989 Sb. zrušit a nahradit ho zcela novým zákonem zohledňujícím také mezinárodní závazky České republiky, včetně předpisů EU.

Nový zákon předložila vláda Poslanecké sněmovně 19. 3. 2003. Poté, co návrh byl jeden rok zdržen čekáním na schválení zákona o spotřebních daních, prošel mnoha pozměňovacími návrhy, včetně komplexních. Schválen Sněmovnou byl po dlouhém legislativním procesu v roce 2005, následně vrácen Senátem, ale Sněmovna na původním návrhu setrvala. Po následném podpisu prezidentem republiky vstoupil zákon v účinnost dnem 1. 1. 2006, s dílčím odložením účinnosti vybraných ustanovení k 1. 7. 2006 a 1. 1. 2007. Zákon byl již novelizován zákonem č. 225/2006 Sb. a stále volá po dalších změnách.

Snahou o další změnu směrem ke zpřísnění zákazu kouření je návrh zákona poslanců Šťastného, Zubové a Carbola ze dne 6. 2. 2007, který byl ve 2. čtení v Parlamentu v obecné rozpravě dne 20. 3. 2008 vrácen výborům k novému projednání. Jeho přijetí se tedy znovu odkládá na neurčito.

Tzv. protikuřácký zákon vymezuje systémová opatření zasahující do prevence, ochrany veřejného zdraví, odstraňování škodlivých účinků, do zdravotní péče, systému sociálních služeb a řady dalších oblastí. Reguluje dostupnost tabákových výrobků a alkoholu a poptávky po nich zavedením pravidel pro jejich prodej a šíření a současně stanovuje opatření na ochranu veřejnosti před jejich negativními důsledky včetně určení sankcí za jejich nedodržení. Vymezuje odpovědnost krajů, obcí, orgánů státní správy a dalších institucí, a vymezuje jejich pravomoci při realizaci preventivních opatření a při řešení problémů spojených s užíváním návykových látek.

Zákon č. 379/2005 Sb. v § 8 odst. 1 stanoví taxativní výčet veřejných míst, kde platí zákaz kouření. Mimo jiné se zakazuje kouřit na veřejných místech, kterými jsou uzavřené prostory přístupné veřejnosti, prostředky veřejné dopravy, veřejně přístupné prostory budov související s veřejnou dopravou, nástupiště, přístřešky a čekárny veřejné silniční a drážní dopravy a městské hromadné dopravy, s výjimkou stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených a při pobytu osob trvale větraných do prostor mimo budovu, v zařízeních společného stravování provozovaných na základě hostinské činnosti, pokud tato zařízení nemají zvláštní prostory vyhrazené pro kuřáky a označeny zjevně viditelným nápisem "Prostor vyhrazený pro kouření" nebo jiným obdobným způsobem a zajištěné dostatečné větrání podle požadavků stanovených zvláštním právním předpise(10), prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání s výjimkou zvláštních, stavebně oddělených prostor ke kouření vyhrazených se zajištěným dostatečným větráním.

Zvláštní režim stanoví velmi neurčitě § 8 odst. 2 tohoto zákona v budovách státních orgánů, orgánů územních samosprávných celků, zařízení zřízených státem nebo územním samosprávným celkem poskytujících veřejné služby a finančních institucí včetně jejich zařízení společného stravování. Tam jsou osoby pověřené jejich řízením povinny zajistit, aby občané byli v těchto budovách chráněni před škodami působenými kouřením. Nestanoví se, jakým způsobem má být toto zajištěno a jaké jsou sankce za nedodržení této povinnosti.

Dále se v odstavci 3 tohoto ustanovení stanoví, že prostory vyhrazené pro kuřáky musí jejich provozovatel označit zjevně viditelným nápisem ?Prostor vyhrazený pro kouření? nebo jiným obdobným způsobem. Podle § 9 odst. 2 tohoto zákona platí, že nedodržuje-li osoba zákaz kouření v místech uvedených v § 8 odst. 1 a 2, a to ani po výzvě provozovatele, aby v tomto jednání nepokračovala, nebo aby prostor opustila, je provozovatel oprávněn požádat obecní policii nebo Policii ČR o zákrok směřující k dodržení zákazu.

Zákon se během prvního roku účinnosti ukázal jako důležitá a smysluplná norma v oblasti prevence před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami. V oblasti ochrany před tabákovými výrobky se však v praxi některá ustanovení ukázala jako nepřesná nebo nedostatečně formulovaná, což ztěžuje vymahatelnost zákona. Preventivní opatření na ochranu nejohroženější skupiny, dětí a mladistvých, jsou v praxi zcela nedostatečná. Je totiž téměř nemožné zákonem explicitně popsat či určit veškerá veřejně přístupná místa, kde je potřebné, v zájmu ochrany dětí a mládeže, kouření regulovat.

Zákon na rozdíl od předchozí právní úpravy dovoluje kouřit zaměstnancům i v těch prostorách, kde jsou pořádána pracovní jednání, a to za předpokladu, že prostory ke kouření jsou zvlášť vyhrazeny, stavebně odděleny a mají zajištěno dostatečné větrání podle zvláštního právního předpisu. V právních předpisech není obecně definován pojem ?prostory, kde jsou pořádána pracovní jednání?. Pravděpodobně se jedná o zasedací místnost, kde se konají pracovní jednání a zákonodárce zde zřejmě nezamýšlel stavebně dělit přímo tyto prostory zasedací místnosti a umožnit tak kouření přímo v průběhu jednání. Naopak je zde pravděpodobně sledován cíl stanovit vedle zasedací místnosti, kde jsou pořádána pracovní jednání, další prostory, kde se například během přestávky umožňuje za stanovených technických podmínek kouřit. (9)

Dalším problémem je technické zajištění odvětrání takto zakouřené místnosti na limity stanovené zvláštním právním předpisem, vyhláškou č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných. Tato vyhláška věnuje celý § 6 větrání. Výměna vzduchu v uzavřených prostorách má být zajištěna přirozeným, a pokud je nedostačující, tak nuceným větráním. Přiváděný vzduch na pracoviště musí obsahovat takový podíl venkovního vzduchu, který postačuje pro snížení koncentrace plynných látek a aerosolů pod hodnoty přípustných expozičních limitů. Dále stanoví přesné limity množství přiváděného venkovního vzduchu na osobu za různých podmínek podle toho, zda se osoba nachází v zakouřeném prostředí nebo zda při práci sedí či se pohybuje.

K dodržení přesných limitů stanovených touto vyhláškou by zřejmě musel mít každý zaměstnavatel zvláštního pracovníka, který by dané limity kontroloval a zajišťoval pro všechny dokonale odvětrané prostředí. Tyto limity se na pracovištích nedodržují, ale podle odborníků ani dodržovat nedají. Podle nich totiž řádně odvětrat znamená rychlost proudění vzduchu, která se zhruba rovná síle uragánu. A v takovém větru se jistě pracovat nedá. Slabší ventilace ovšem místnost od kouře nikdy dokonale nevyčistí.

Také pojem ?prostor vyhrazený pro kuřáky? v zařízeních společného stravování je dosti neurčitý, složitě se prosazuje a neposkytuje žádnou zdravotní ochranu, protože kouř z kuřáckých prostor se může mísit se vzduchem v nekuřáckém prostoru. Zaměstnance a hosty v barech a restauracích měl původně proti pasivnímu kouření ochránit zmiňovaný protikuřácký zákon. Výsledky, které po dobu své účinnosti přinesl však nejsou vůbec uspokojivé. Podle zákona totiž stačí vyhradit prostory pro kuřáky a zajistit odvětrání podle zvláštních předpisů, které není v praxi uspokojivě proveditelné. V aplikační praxi se také objevuje nedostatek či nedostatečnost kontrol a sankcí, provozovatelé nejsou dostatečně motivováni ke striktnímu dodržování zákona. Ve zmiňovaném návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 379/2005 Sb., je snaha uložit povinnost stavebně oddělit prostory kuřáků a nekuřáků. Ani toto omezení se však zatím do zákona neprosadilo, je tedy zřejmé, že úplný zákaz kouření se zatím v nejbližší době prosadit zcela jistě nepodaří.

Dalším problémem je nedostatečnost kontrol a sankcí, které by motivovaly k dodržování zákona. Narážíme zde na velmi těžkou důkazní situaci, navíc některá ustanovení zákona jsou, jak výše uvedeno, dosti neurčitá. Co se týče sankcí, v zákoně je stanoveno, že pokud osoba nedodržuje zákaz kouření v místech uvedených v § 8 odst. 1 a 2 zák. č. 379/2005 Sb., a to ani po výzvě provozovatele, aby v tomto jednání nepokračovala nebo aby prostor opustila, je provozovatel oprávněn požádat obecní policii, nebo Policii České republiky o zákrok směřující k dodržení zákazu. Domnívám se, že jen málo provozovatelů bude tímto způsobem jednat se svými zákazníky. Nicméně provozovatel se podle zákona dopustí správního deliktu tím, že

a) poruší zákaz týkající se prodeje tabákových výrobků nebo tabákových potřeb nebo prodeje a podávání alkoholického nápoje stanovený tímto zákonem nebo obecně závaznou vyhláškou obce,

b) umožní kouření na místech, na nichž je kouření tímto zákonem zakázáno, nebo

c) poruší jinou povinnost stanovenou tímto zákonem.

Za správní delikt lze uložit provozovateli, který je fyzickou osobou, pokutu do 50 000 Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let a provozovateli, který je právnickou osobou, pokutu do 500 000 Kč nebo zákaz činnosti až na dobu 2 let. Při stanovení sankce se přihlédne k délce doby, po kterou porušování povinnosti trvalo, k okolnostem, za nichž k protiprávnímu jednání došlo a k následkům tohoto jednání.

Z hlediska dalších právních předpisů je zákaz kouření dále obsažen v předpisech, které se vztahují na výkon určitých povolání. Je tak upraven např. v zákoně č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání nebo v zákoně č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, kde se kromě jiného stanoví zákaz kouření na služebnách.

Ve vztahu ke konkrétnímu výkonu pracovních činností upravuje kouření také nařízení vlády č. 178/2001 Sb. , kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Zde je uvedena povinnost viditelně označit, stanovit a kontrolovat zákaz kouření na pracovištích, kde je riziko kontaminace karcinogeny nebo mutageny a také tam, kde je nebezpečí kontaminace biologickými činiteli.

 

7. Úprava v pracovním řádu

Ze současné právní úpravy jednoznačně nevyplývá, zda je zaměstnavatel oprávněn stanovit zákaz kouření ve všech prostorách. V praxi se však s tímto opatřením často setkáme a podle mého názoru není takové opatření zaměstnavatele protizákonné. Důvodem zaměstnavatele pro takové opatření může být ta skutečnost, že se na jeho pracovišti prakticky nevyskytují místa, kde by se nezdržovali také nekuřáci. Proto pro odstranění pochybností upraví zaměstnavatel v souladu se zákonem (12) v pracovním řádu zákaz kouření ve všech prostorách.

Úplný zákaz je však často porušován kuřáky v prostorách ke kouření naprosto nevhodných, proto se podle názoru některých odborníků (např. Brůha, D. Pracovněprávní aspekty kouření na pracovišti. Práce a mzda 2006, č. 1, s. 15) ukazuje praktičtější vyhradit konkrétní oddělené prostory, kde je kouření povoleno. Toto opatření ale naráží na problém s nedostatečnou ventilací těchto prostor a problém úniku kouře z těchto prostor do okolních místností. Domnívám se, že není dobrým řešením zaměstnavatele ustupovat od úplného zákazu kouření z důvodu obavy z jeho porušování, ale naopak se více snažit o jeho prosazování. Ustupování kuřákům je podle mého názoru jejich bezdůvodná pozitivní diskriminace, která na pracovišti nepřispívá k vytváření dobrých mezilidských vztahů.

Absolutní zákaz kouření na pracovišti, stejně jako vyhrazení prostor určených pro kouření, může zaměstnavatel stanovit ve zvláštním vnitřním předpisu, pracovním řádu , který je oprávněn vydávat k bližšímu rozvedení ustanovení zákoníku práce.(13) Někteří zaměstnavatelé (např. orgány státní správy)(14) jsou povinni pracovní řády vydat, ovšem ani u těchto zaměstnavatelů není stanovena povinnost problematiku zákazu kouření či vyhrazení prostoru pro kuřáky v pracovním řádu upravit. Zaměstnavatelé nejsou ze zákona povinni na pracovištích zřizovat kuřárny.

 

8. Pracovněprávní následky porušení zákazu kouření na pracovišti

Zaměstnanec se jednáním v rozporu se zákonem či jinými pracovněprávními předpisy dopustí porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci (porušení pracovní kázně). Pokud jde o intenzitu tohoto porušení, je třeba vycházet z ustálené rozhodovací praxe soudů.

V tomto smyslu tedy při posuzování konkrétního porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci zaměstnancem spočívající v porušení nebo v opakovaném vědomém porušování zákazu kouření na pracovišti bude soud zejména v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zaměstnavatelem, ať již výpovědí z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo okamžitým zrušením pracovního poměru, zvažovat osobu zaměstnance, funkci, kterou zastává, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, dále dobu a situaci, v níž došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, míru zavinění zaměstnance, způsob a intenzitu porušení konkrétních povinností zaměstnance, důsledky porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci pro zaměstnavatele a zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu.

Zaměstnavatel musí řešit jednotlivé případy porušení pracovní kázně vždy individuálně. S ohledem na současnou právní úpravu je zejména vhodné problematiku týkající se kouření upravit podrobně v pracovním řádu či jiných vnitřních předpisech. Především stanovit, zda je na pracovišti možno kouřit a případně ve kterých prostorách, dále jednoznačně vymezit, zda je povoleno kouřit během pracovní doby mimo vyhrazené přestávky v práci, apod. Jedině tak se lze vyhnout nepříznivé situaci v případě neunesení důkazního břemene v řízení o neplatnosti výpovědi.

V případě porušení zákazu kouření na pracovišti bude zřejmě skončení pracovního poměru spíše vyjímečné a bude připadat v úvahu zejména na pracovištích, kde je kouření zakázáno zejména z bezpečnostních důvodů. Při posuzování intenzity a způsobu skončení pracovního poměru v konkrétním případě by zaměstnavatelé měli přihlédnout především:

  • k osobě zaměstnance - zda dosud řádným způsobem plnil pracovní povinnosti, či soustavně porušuje pracovní kázeň, neplní své povinnosti řádným způsobem, jestli jde o mladého, nezkušeného zaměstnance, nebo naopak o zkušeného, někdy je nutné přihlédnout i k jeho duševní vyspělosti a zda jde o řadového nebo vedoucího zaměstnance;
  • ke druhu vykonávané práce - jinak se posuzuje kouření uklízečky, jinak prodavače v obchodě s potravinami;
  • ke vzniklé nebo případně možné škodě - např. porušení zákazu kouření zaměstnancem na pracovišti se zákazem kouření z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a porušení zákazu kouření administrativním zaměstnancem;
  • k míře, intenzitě a způsobu porušení konkrétních povinností - např. zda zaměstnanec kouří přes zákaz na pracovišti pravidelně či zda jde o ojedinělý případ;
  • k celkové úrovni pracovní kázně na pracovišti - zaměstnavatel dal zaměstnanci výpověď z důvodu soustavného méně závažného porušování pracovní kázně, protože opakovaně kouřil na pracovišti. V průběhu soudního jednání se prokáže, že se zaměstnancem kouřili na pracovišti i další zaměstnanci, dokonce i vedoucí. Vůči ním však zaměstnavatel nepřijal žádné opatření a že kouření jiných zaměstnanců je u zaměstnavatele běžné, trpěné a nepostihované.

Zcela jistě půjde o vyšší stupeň závažnosti porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci v případě porušení zákazu kouření např. zaměstnancem čerpací stanice pohonných hmot, při práci s výbušninami v lomech nebo za situace, že by učitel kouřil během výuky před žáky základní školy. V tomto případě by mohlo přicházet v úvahu i okamžitému zrušení pracovního poměru podle ust. § 55 odst. 1 písm. b), případně výpověď pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci podle ust. § 52 písm. g) ZP.

Oproti tomu lze jednorázové zapálení si cigarety ve společné kanceláři lze považovat za méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci ve smyslu zákoníku práce, a pokud nebude v této činnosti dále pokračovat, nemělo by mít jeho jednání nepříznivé pracovněprávní následky. V případě, že by v této činnosti pokračoval, jednalo by se o soustavné méně závažného porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a takovému zaměstnanci by bylo možné dát výpověď ve smyslu ust. § 52 písm. g) ZP, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně na možnost výpovědi upozorněn.

 

9. Diskriminace (ne)kuřáků

Ze zkušeností z jiných zemí je zřejmé, že jediným opravdu účinným řešením je úplný zákaz kouření na veřejných místech. V našich podmínkách ještě bohužel nejsme na úplný zákaz připraveni. Aktuálním návrhem na změnu zákona je alternativa vyhrazených kuřáckých prostor v barech a restauracích, a tou jsou uzavřené místnosti pro kuřáky. Vyžadovalo by to však rozsáhlé stavební úpravy, se kterými by byly spojeny nemalé výdaje.

Domnívám se, že takovýto způsob řešení je současně nepraktický. Vzhledem k nezbytnosti volného pohybu obsluhy v restauracích mezi těmito místnostmi se bude mísit vzduch z kuřáckých prostor se vzduchem v prostorech nekuřáckých. Úplný zákaz tedy zůstává nejlepším řešením. Vyžaduje to jen více odvahy přijmout ta správná legislativní opatření založená na těch nejpodstatnějších argumentech, a tím je ochrana zdraví všech lidí a zaměstnanců na všech pracovištích bez ohledu na rozlišování mezi kuřáky a nekuřáky. Zákaz by poskytl ochranu nejen zaměstnancům, ale také zákazníkům, kteří jsou vystaveni škodlivým karcinogenům v prostředí zamořeném tabákovým kouřem.

Omezování kouření ve veřejně přístupných prostorách se týká nemalé skupiny obyvatel ? kuřáků, a i když jde o menšinu, jde o menšinu nejen kvantitativně, ale i společensky významnou. Při diskusích o omezování kouření ve veřejných prostorách narážíme na obavy z oklešťování svobod občana a argumentacemi o právech jednotlivce dobrovolně si ničit vlastní zdraví kouřením, alkoholem, tučným jídlem, či čímkoli jiným. I při akceptaci práva na dobrovolné ničení vlastního zdraví nelze s názory na nedotknutelnost svobody kuřáka ve veřejně přístupných prostorách souhlasit.

Oporu pro tento postoj lze nalézt v neobhajitelnosti teze o svobodě konání kuřáka ve společnosti druhých. Připusťme, že vdech cigaretového kouře symbolizuje svobodnou vůli kouřit. Pak i výdech kouře z plic by měl být svobodným projevem vstupujícím do vztahů s okolním světem. Tento výdech však vždy tyto vztahy více, či méně narušuje. Současně je třeba připomenout, že kuřák závislý na nikotinu nečiní tak svobodně, protože jakákoli závislost je sama o sobě nesvobodná, a tedy i kuřákova vůle je pravděpodobně nesvobodná. Člověk tedy má právo využívat svobodného rozhodnutí zda kouřit či nekouřit, ale není žádných práv ani svobod, které by ho opravňovaly touto svojí volbou, rozhodnutím, narušovat či omezovat projev svobodné vůle svého okolí zdržovat se v jeho blízkosti ve veřejně přístupném prostoru. (1)

 

Závěr

Bohužel stále ještě mezi zákonodárci převládá názor, že zákazem kouření na veřejných místech bude omezena svoboda kuřáků. Fakt, že pasivní kouření má negativní dopady na lidské zdraví srovnatelné s kouřením aktivním, není brán příliš v úvahu. Svoboda každého z nás totiž končí tam, kde začíná svoboda druhého. Pokud na sebe narážejí dvě odlišné svobody, jako je kuřákova na kouření a nekuřákova na čistý vzduch, měla by nutně ustoupit ta, která má menší význam. V tomto případě se nejedná o diskriminaci kuřáků, ale o dodržování základních lidských práv každého jedince.

Proč bychom odděleným prostorem v restauracích nebo na pracovištích měli zvýhodňovat kuřáky oproti jiným skupinám, jejichž záliby jsou na veřejnosti potlačovány? Zní to absurdně, ale přesně takovým boj proti kouření je. Zvažují se všechna jiná hlediska, než je samotná ochrana lidského zdraví. Zaměření se na prevenci a podpora nekuřáckých veřejných míst a pracovišť představuje příležitost pro postupné legislativní změny zaměřené na ochranu lidského života a zdraví. Protikuřácké zákazy přinesly ve státech, kde platí, výrazné snížení počtu kuřáků ve společnosti, a do budoucnosti to znamená snížení počtu úmrtí spojených s aktivním i pasivním kouřením. Proti tomu snad žádný argument o možných finančních ztrátách provozovatelů restaurací či diskriminaci kuřáků nemůže obstát.

Tvrdá omezení již platí ve většině evropských zemí. Dokonce i v Irsku či Itálii, kde si jeho uplatňování dříve dovedli jen obtížně představit. V těchto zemích se obavy z vylidněných barů a restaurací ukázaly jako plané, kuřáci chodí kouřit ven nebo počet cigaret omezují a některým se podařilo se svého zlozvyku díky zákazu kouření v restauracích úplně zbavit.

Podle mého názoru jedinou opravdovou a efektivní změnu do budoucnosti může znamenat pouze úplný zákaz kouření. V návaznosti na postoj zákonodárců k zákazu kouření na pracovištích včetně barů a restaurací se bude měnit i pracovněprávní úprava této otázky v zákoníku práce. Zatím si zaměstnavatelé musí vystačit s nejasnou formulací zákazu kouření na pracovištích, kde pracují také nekuřáci. Nejen zaměstnavatelům, ale především zaměstnancům barů a restaurací tedy znovu nezbývá než čekat.

JUDr. Lucie Marelová

 

Téma zákazu kouření na veřejných místech již dlouho plní stránky sdělovacích prostředků a legislativa na ochranu lidského zdraví před účinky pasivního kouření je stále předmětem ostrých sporů mezi zákonodárci. Sílí tlak ze strany Evropské unie a celé řady organizací a občanských sdružení, kteří stále hlasitěji vyzývají jednotlivé země k přijetí účinné vnitrostátní legislativní úpravy zákazu kouření na veřejných místech. Přečtěte si článek JUDr. Lucie Marelové z naší advokátní kanceláře, která se tématem dlouhodobě zabývá. Článek byl publikován v časopise Právo pro podnikání a zaměstnání č. 6/2008.

Chci se s Vámi poradit